Už nejsme ani přátelé... jsme jen cizinci, se společnými vzpomínkami.

Únor 2009

Pokračováni příbehu Markéty (podle skutečné události) III.

5. února 2009 v 20:05 Láska- příběhy
Roky šli dál a já byla šťastná se svým Michalkem. Krásně nám to spolu vycházelo, milovali jsme se, jenže…. L Ke konci školního roku, sem se od Michala dozvěděla, že propadá. Já jsem si s tím nedělala vůbec hlavu, jenže on si myslel, že ho kvůli tomu nechám. Protože já chodím na gymnázium a on by si vedle mě připadal jako úplný idiot. Snažila jsem se mu to vymluvit, že ho i přesto neopustím, že nemám za potřebí si ničit vztah, jen tím, že on propadá. Na začátku prázdnin mezi námi bylo ještě vše v pohodě. Se svou bandou s X vesnice jsme na počest prázdnin stanovali, jenže se nám to nevyvedlo jak jsme předpokládali, ale to by byl jiný příběh. Michal v té době byl ještě v pohodě, krásně jsme si to užívali, jenže u mě se vloudila jedna chybička. Přesně před rokem, jsme totiž také s kamarády a s Petrem stanovali na tom samém místě. Když jsem prožívala ty krásný chvíle s Michalem ve stanu, vzpomínala jsem si, jaké to bylo tehdy s Petrem, jak moc sem ho milovala, ale zároveň jak moc mi ublížil.


Michal měl odjet na měsíc na Slovensko, skrz své známky. Když sem se to dozvěděla, nemohla jsem uvěřit svým uším. Tak dlouho bez Michala prostě nepřežiju. Bohužel sem s tím nemohla nic dělat a Michal odjel. Byl tam dýl než měsíc, ale když se vrátil, začalo se nám to všechno hroutit. Michal začal brát drogy, začal se ode mě odtahovat, nechtěl mě vídat, bavil se raději s jedním kamarádem, se kterým vše probíral ( dám mu přezdívku Kachnan) a ostatními, ke kterým sem měla hodně blízko. S mojí nejlepší kamarádkou ( Irous ) sem to probírala každý den, ptala sem se jí co mám dělat, ptala sem se jí jestli mě ještě Michal miluje, ptala sem se jí co mám dál dělat, nedokázala mi nic říct. I ostatní kamarádi, ( těm dvoum nejdůležitějším dám přezdívku Pacino a Pitrska) nic nevěděli, Pitrska mi radila, že mám počkat jak se to vyvine i Pacino mi to říkal. Já sem Michalovi psala neustále smsky, že semnou může vždy počítat, že bych ho chtěla moc vidět atd. Jenže vše bylo marné. Neodepisoval, prostě a jednoduše mě ignoroval. Všechno bylo marné.


Jednou jsem se dozvěděla, že má dojet za Kachnanem do vesnice X. Rychle sem tam proto dojela, abych ho aspoň mohla vidět. Jenže on mě nechtěl vidět. Nadal Pacinovi a Pitrsce, že mi řekli, že přijel, že on mě vidět nechtěl, že potřebuje čas. Jediní s kým chtěl mluvit, byli všichni kolem mě, kromě mě. L Byla jsem zoufalá a nevěděla jsem jak dál. Do vesnice X jsem jezdila neustále, protože jsem doufala, že tu Michala aspoň potkám, jenže nic. S Irousem jsme přemýšleli, jak bych si mohla Michala zase přitáhnout k sobě.

Na něco malýho jsme přišli. Vždy když sem dojela do vesnice X, měla jsem brýle, byla jsem bílá jako stěna, s nikým jsem se nechtěla bavit a dokonce jsem si obvázala levou ruku u zápěstí, aby to vypadalo, že jsem se pořezala. Všichni kolem mě, mě litovali, snažili se mě díky této hře uklidnit, jenže já věděla, že je to jen hra, tak sem je moc neposlouchala. Jendou sem dokonce Irousce řekla, aby kamarádům nakukala, že jsem se ( na našem místě, kam jsme všichni chodili ) chtěla pořezat, nebo snad zabít. Všichni kolem mi nadávali, jestli jsem normální, že mi za to Michal přece nestojí, ale já se jen v hlouby duše smála.
Za nějakej ten týden Michal přijel opět do vesnice X a já též. Když mě uviděl okamžitě s Kachnanem zašli za roh, aby nás neviděli a vykládali si. Po nějaké chvilce oba odjeli a já zůstala jen s Pacinem. Přemýšlela jsem co mám udělat, aby se Michal vrátil zpátky za námi. V tu chvíli mě napadlo, že bych mohla Pacinovi říct, že mi není dobře a omdlít. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mě ten pád na zem nebude bolet a jestli mi to vyjde. Nakonec jsem to udělala. Chytla jsem se za hlavu a řekla Pacinovi, že se mi motá hlava a spadla jsem na zem. Chudák Pacino nevěděl co má dělat. Propleskával mě, mluvil na mě, ale já dělala, že nevnímám. Pak jsem začala potichu říkat, že chci, aby ke mně přišel Michal. Pacino zavolal Michalovi a Kachnanovi a oba dva za nedlouho přijeli. Michal si ke mně stoupl, ale nic nedělal a neříkal. V tu chvíli jsem uznala, že to nemá cenu a začala jsem se jakoby probouzet. Michal, když to spatřil znovu odešel za Kachnanem a nic. Pacino se mě ptal jestli mi je dobře, jestli sem jedla a jestli něco nepotřebuju a já jen seděla na židli a v duchu si říkala, že tohle nemělo cenu, protože Michal mi neřekl ani jedno slovo. Asi za hodinu přišli ostatní kamarádi i Pitrska, která se hned vše dozvěděla a vyptávala se mě na nějaké věci, ale já jí neposlouchala. V hlavě mi jen kolovala otázka : Co Michal ? L
Kachnan s Michalem si odešli sednout na stráň, která byla nedaleko od našeho místa. Všichni kromě mě šli za nimi. Já smutně seděla a nevěděla jsem co mám dělat. Po nějaké chvilce se všichni vrátili, s tím, že Kachnan a Michal jdou někam skákat. Když procházeli kolem mě, slyšela jsem jak Irous s Pitrskou říkají Michalovi, ať si semnou jde promluvit, že se kvůli němu trápím atd. Michal po dlouhém přemlouvání šel a všichni odešli. Seděli jsme vedle sebe jako dva cizí lidi a jen sem tam jsme si povýdali. Michal mi řekl, že potřebuje čas, aby si vše urovnal v hlavě a dokonce mi řekl, že mě stále miluje. Já mu slepě věřila a doufala, že se dáme zase dohromady.
Jenže Michal nic, stále jsem čekala marně, až se mi ozve, až se mi ozve s tím, že je vše v pořádku a že chce, abychom byli zase spolu jako dřív. Ale Michal stále nic. Pomalu jsem si začala myslet, že se s Michalem rozejdu, že mi za to nestojí. Další den sem měla jet do vesnice X, proto mě napadlo, že bych si mohla udělat žiletkou trochu jizvy na zápěstí, aby to vypadalo drastičtěji. Šla jsem do koupelny, vzala žiletku. Pomaličku sem jela po svém zápěstí a trošku víc sem zabrala a už sem jen viděla jak mi z žili stříká krev. Nevěděla jsem co mám dělat, začala jsem křičet, plakat zmatkovat, jenže nic, nikdo nepřicházel. Chytla jsem si zápěstí a plazila jsem se pomalu za rodiči do ložnice a dál si nic nepamatuju. Vzbudila jsem se až v nemocnici na psychiatrii, kde si mě nechali asi 2 týdny. Ty 2 týdny jsem jen přemýšlela, co dál. Uvědomila jsem si, že další hru nemá cenu hrát a proto jsem svým kamarádům řekla celou pravdu o tom, že jsem vše jen předstírala. Ze začátku na mě byli naštvaní, ale potom mě pochopili.
Když sem přijela zpátky domů, nějaký čas jsem jen tak polehávala a mé city k Michalovi se začali vytrácet. V té době jsem jaksi začala být opět v kontaktu s Petrem, který se s mojí bývalou nejlepší kamarádkou rozešel, jelikož mu zahýbala. Začala jsem opět něco malého cítit k Petrovi a rozhodla jsem se to s Michalem ukončit. Stálo mě to veškerou sílu zahodit, ten krásný čas s Michalem, jenže to nemělo konce. Když sem se s Michalem rozešla, dozvěděla jsem se od Kachnana, že mě Michal na Slovensku podváděl. Už mě to nijak netrápilo, ale nejvíce mě ranilo to, že všichni kamarádi dokonce i Irous vše věděla, věděla, to že mě Michal už nechtěl nikdy vidět, že mě už nemiloval a dokonce i to, že mě podváděl. Na nějakou dobu jsem se se všemi kamarády přestala bavit a věnovala se jen Petrovi. Psali jsme si na icq, psali jsem si smsky, chodili jsem spolu opět ven, vyprávěli si svoje příběhy s nešťastnou láskou atd. Začala jsem Petra opět tajně milovat, ale nechtěla jsem nic uspěchat a on cítil to samé. Dlouhou dobu jsem uvažovala nad tím jestli mu mám dát opět další šanci, jestli mě zase nezklame, jestli si semnou snad jen nepohrává. Když jsme jednou šli spolu opět ven, Petr mě políbil, byla jsem v sedmém nebi a štěstím mi tekli slzy.
Dlouho jsem se spolu jen přátelili a nechali věc na osudu. Za pár týdnu mi Petr vyznal lásku a řekl mi, že by to semnou chtěl zkusit znovu, prosil mě abych mu dala další šanci, že se ve Věře zmílil. Dlouho jsem uvažovala, jestli mu mám dát opět šanci, přece jen mi tak moc ublížil, tak moc mě ranil, že už sem něco takového nikdy nechtěla zažít, jenže stále jsem Petra milovala a proto jsem mu dala druhou a poslední šanci.
Teď jsme s Petrem nějak 2 měsíce a zatím jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
A co Michal ?? Po pár měsících našeho rozchodu jsem se dozvěděla, že mě Michal pořád miluje a že lituje toho co mi vše udělal a že by dal vše za to, aby semnou mohl zase být, ale já už s ním nikdy v životě nechci mít nic společného. Michal bere pořád drogy a je na tom docela špatně.
Asi si říkáte, že jsem úplně hloubá, že jsem Petrovi dala další šanci, ale on podle mě dostal stejnou lekci od Věry, jakou já dostala tenkrát od něj. Ale já Petra miluju a vždycky jsem ho milovala a doufám, že už mi nikdy neublíží a že spolu vše špatné zvládneme a že nám to bude klapat, podle našich představ.
S kamarády jsem se po nějakém čase začala opět bavit, protože život bez mých nejlepších přátel, je jako žít život bez vzduchu… J