Už nejsme ani přátelé... jsme jen cizinci, se společnými vzpomínkami.

Únor 2008

Pokračování příběhu lásky, smutku a zrady (Markéta)

22. února 2008 v 21:38 Láska- příběhy
Přišel ten osudný den "D".. Dědův pohřeb.. Neměla jsem ani sílu vztát ten den z postele, měla jsem uplakané oči a necítila jsem se vůbec dobře, ale přece jen jsem musela vztát a obléct si ty černý věci a sejít dolů za ostatními. Přemáhala jsem se sebevíc, ale stejně sem neudržela slzy, když jsem sešla dolů a spatřila všechny příbuzný, jak pláčou a truchlí nad fotkou mého dědy. Najednou sem si vzpomněla na Petra, který mi tolik ublížil a zlomil mi srdíčko.. Šla jsem proto za mamkou, která chystala nějaké věci, než odjedeme, aby mi dodala trochu odvahy.. Ovšem mi nedodala odvahu, ale zdělila mi, že si mám jít zítra na gyndu vyzvednout výsledky.. To jsem se rozklepala ještě víc a myslela, jsem že omdlím.. Mamka mi podala sklenici vody a řekla mi, abych se šla posadit, že za chvíli odjíždíme..
Všechno probíhalo tak jak mělo.. ( Dále se mi o tom nechce mluvit.. )
Po pohřbu jsem šla do svého pokoje a vyčerpáním jsem padla na postel a začala jsem strašně plakat.. Už jsem všechno to trápení nemohla unés.. Byl to pro mě děs, který snad nikdy neskončí, pokud neukončím svůj život.. Na sebevraždu jsem myslela poslední dobou víc a víc.. Ale zatím nemám zase takovou odvahu spáchat něco takového. Zamyslela jsem se natolik, že jsem vyčerpáním usla.. Ráno mě budila mamka, že jedeme k doktorce.. Když jsme přijeli na místo.. Chtěla jsem utéct, ale mamka mě vzala za ruku a řekla mi : "Neboj Maky, všechno bude zase dobré, věř mi.." Nechtěla jsem jejím slovům uvěřit.. Po dlouhém čekání, jsme s mamkou dostaly výsledky.. Otevřela jsem ten kus papíru a nemohla uvěřit svým vlastním očím.. Nebyla jsem naštěstí těhotná, ale měla jsem rakovinu děložního čípku. Paní doktorka mi pichla nějakou injekci a měla jsem se každých 14dní dostavovat, na další vyšetření.. A po 1 měsíci podstoupit náročnou operaci, kde se rozhodne zda budu moct mít někdy ve svém životě, své vlastní děti.. Řekla jsem mamce, že se jdu projít aby mě nechala na pokoji, že to domů zvládnu sama.. Procházela jsem naším malým parčíkem.. A najednou sem spatřila toho grázla, co mi tolik ublížil s nějakou holkou.. Když jsem pohlédla té dívce do obličeje spatřila jsem svojí nejlepší kamarádku Věru.. V tu chvíli jsem nevědala co mám dělat, nejen že mám rakovinu čípku, ale ještě tohle.. Moje nejlepší kamarádka mě takhle zradila.. Posadila jsem se na lavku a začala jsem brečet, přesto jsem chtěla být nenápadná aby mě ti dva nespatřili.. Domů jsem přišla pozdě, celá mokrá a na pokraji svých sil, jelikož jsem stále neměla chuť k jídlu.. Mamka se mě ptala co mi je.. Ale já se neměla chuť s nikým bavit a šla jsem do pokoje.. Napsala jsem Věře smsku, aby se za mnou zítra stavila, že s ní potřebuji mluvit.. Druhý den se opravdu stavila.. Slzy jsem měla na krajíčku, ale musela jsem být silná.. Cítila jsem k ní nenavíst, zášť, ale i lítost, protože jsem měla strach, že dopadne jako já.. Chtěla jsem aby mi to pověděla sama a také to udělala, prostě to z ní vypadlo jen tak, jakoby se mezi Petrem a mnou nic nestalo. Zeptala jsem se jí, kdy spolu začali chodit.. Podívala se mi do očí a řekla, že už to mezi nimi trvá dýl.. A potom všem mi došlo, proč ke mě Petr byl pár dní před rozchodem tolik nepříjemný.. Přece on mě s ní celou dobu podváděl.. Neudržela jsem se a vlepila jsem jí facku a řekla, ať vypadne, že už jí nechci nikdy vidět.. Když odešla, říkala jsem si, že už to snad nemůže být horší.. Musela jsem se vzchopit, jelikož jsem měla jít druhý den do školy.. Ale já neměla sílu a odvahu někam jít.. Ještě k tomu, když Věra semnou chodí do třídy a sedí semnou v lavici.. Kolem 4 ráno jsem se probudila a myslela, jsem na tu proklatou sebevraždu.. Vztala jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem rozbila kopáček.. Vzala jsem si kousek žiletky, co jse mi podařilo ulomit a šla jsem zpět do postele. Začala jsem zase brečet, slzi mi tekly proudem a žiletkou jsem si podřezala žíli na obou rukách.. Krev stříkala a já začala křičet : " Proč musím trpět ?? Proč zrovná já ? Vždyť já jsem to nechtěla udělat." Přiběhla do pokoje mamka a našla mě na zemi.. Která byla celá od krve a já už pomalu bledla.. Zaškrtila mi ruce a volala sanitku, která přijela během 2minut a odvezla mě do nemocnice. Stratila jsem mnoho krve a proto mi museli dát novou.. V nemocnici jsem ležela 3 týdny..
Odpoledne za mnou přišla mamka a řekla mi, že mi přerušila studium na gymplu a že příští rok, budu opakovat ročník. Najednu stranu jsem byla ráda, že si odpočnu, ale co budu dělat doma ?? Budu se stále víc a víc trápit.. Měsíc utekl jako voda a já ležela na sále připravena podstoupit operaci rakoviny.. Přišel za mnou nějaký mladý asistent doktora.. Ptal se mě na nějaké otázky ohledně mého stavu apod. Ale já ho naprosto ignorovala a nevěnovala jsem mu pozornost.. Proto zmlkl a jen si mě prohlížel.. Už jsem toho měla plné zuby a sprostě jsem ho vyhnala slovi : " Už běž pryč, já nikoho nepotřebuju... " Sklopil oči a tiše mi odpověděl : " Taková krásná, mladá dívka jako ty, si zahrává s tím nejcenějším co můžeme na světě mít.." A odešel..
Po operaci mi bylo mizerně, celé tělo mě bolelo, ze všeho nejvíc břicho a do toho všeho mi bylo špatně.. Cpali do mě jídlo, všechno možný, ale já jsem to v sobě dlouho neudržela..
Jednou odpoledne jsem se zadívala ven, krásně svítilo sluníčko, zpívali ptáci.. A najednou se otevřeli dveře a já si pomyslela, kdo mě zas jde nuťit k jídlu, nebo kdo mě jde zase otravovat.. K mému udivu, to byl ten mladý asistent, donesl mi květiny, které mi položil na stůl a sedl si ke mě.. Chvíli se na mě jen tak díval.. Ale já ho zase ignorovala.. Ptal se mě, jestli mi nevadí jeho přítomnost, ale já jsem mu přesto neodpovídala.. Jenže pak se mě zeptal od čeho mám ty jizvy na ruce.. A tom se mi už vůbec nechtělo mluvit a vyhnala jsem ho pryč jako před tím.. Ale on se nenechal odbít.. A řekl mi, což mi vyrrazilo dech, že potom co odejdu z nemocnice by mě rád poznal blíž.. A nechal mi na stole svoje telefoní číslo.. Po pár dnech jsem byla propuštěna domů a za pár týdnu jsem měla jít na vyšetření, kde mi řeknou zda budu moct mít děti, nebo ne..
Když jsem si doma vybalovala věci, našla jsem v kapsi jeho číslo.. Někam sem ho zahodila a nechala to plavat.. Jenže jsem po pár dnech na něj musela neustále myslet a nedalo mi to a začala jsem hledat ten papírek s číslem.. Napsala jsem mu proto smsku.. Co po mě vlastně chce.. Za pár minut mi přišla odpověd.. Že by se semnou rád sešel a dal si něco dobrýho k snědku.. Jenže mě se to nelíbilo, začala jsem si pokládat otázky : " A co když je to někdo jako Petr ?? Co když mi provede to samí ??? " Tyhle otázky mi běhali hlavou celou noc a celé dny... Já už se prostě nechci nikdy ZAMILOVAT, nechci aby mi zase někdo tolik ublížil jako Petr.. Ale přesto vše, jsem sebrala odvahu a napsala mu, že se sejdeme za týden v malým parku ve 2 hodiny odpoledne. Během týdne jsem začala zase jíst, šlo to strašně špatně, ale podle mamky jsem dělala velké pokroky, nechtěla jsem dopadnout jako anorekrička. Když nastal ten den, kdy jsem měla mít s ním klukem schůzku, promýšlela jsem to pořád dokola.. Ale přece jen jsem šla.. Když jsem dorazila na místo, on už tam stál a usmíval se.. Mě tedy moc do smíchu nebylo.. Přišel ke mě podal mi ruku a řekl, že se jmenuje Michal.. Procházeli jsem se spolu parkem a sem tam, prohodili nějaké to slovo.. Po chvíli mě zastavil a řekl mi, že už nemůže snést, to jak se pořád něčím trápím... Posadili jsme se na lavečku, kde nikdo nikde nebyl.. Začala jsem plakat... A on mě jen lehce objal, protože netušil jak budu reagovat.. Přitiskla jsem si ho k sobě tak moc, že jsem se ho nechtěla pustit, jak zle mi zase bylo.. Řekl mi, ať mu povím co mě trápi a co strašného mě v životě potkalo.. Sebrala jsem odvahu a všechno jsem mu pověděla.. Když jsem skončila podíval se mi upřeně do očí a řekl mi : " Láska bolí, já to znám taky.. Ale ty jsi pro mě dokonalá dívka a jsem moc rád, že jsem tě měl tu možnost potkat v nemocnici... Ještě jsem nepotkal nikoho tak silnýho, který by se uměl vypořádat s takovou tíhou, on ti přece nestojí a nikdy nestál za to trápení.." Začala jsem opět plakat.. Dal mi pusu na tvář a doprovodil mě domů.. Doma jsem se dozvědala, že je velká pravděpodobnost, že děti budu moct mít a že se mi velice zlepšil stav. Šla jsem do pokoje a poprvé za ty kruté měsíce jsem se poprvé usmála a těšila se na další den s Michalem.. Stále mě, ale pronásledovali hrozné myšlenky na Petra... A stále jsem se bála, že mě potká opět to samé.. Ještě jsem prostě nechtěla skočit do dalšího vztahu.. Neměla jsem dost odvahy..
Čas šel postupně dál a dál a můj stav se zlepšoval čím dál víc. Už jen díky tomu, že mě potkalo nový štěstí jménem MICHAL... Netlačil mě do novýho vztahu, ale dodávali mi odvahy, sebedůvěry a stal se prozatím mím nejlepší přítelem a mojí oporou.. Trávili jsem spolu hodně času.. Dozvědala jsem se o jeho životě hodně moc.. A proto si svůj ninější nový život nedokážu představit bez něj.. Mám pocit, že jsem se znovu zamilovala.. Ale chce to ještě čas.. Musim se ovšem přiznat, že mě sem tam proletí hlavou ty strašné otázky, ale snažím se je ignorovat..
Přes všechnu tu bolest, jsem díku Michalovi v sobě našla novou chuť života a znovu jsem dokázala milovat..
Přece : ŽIVOT JE BOJ, TAK BOJUJ !! I když někdy to stojí strašlivé usílí...
A co se vlastně stalo s Věrou a Petrem..?? Ani sama nevím.. Tihle dva odešli z mého života tak rychle, jak do něj vztoupili.. Jestli spolu jsou... Tak i přesto všechno co mi oni a hlavně Petr způsobili přeju krásný společný život.... Který já jsem poznala až po dlouhém utrpení a sklamání..


POZOR JE TU MOŽNOST DÁT SEM POKRAČOVÁNÍ: MĚLI BYSTE ZÁJEM?


Cascada

21. února 2008 v 17:55
Cascada (CAS-CAH-DA) je ostrou nezadržitelností v amerických hitparádách s jejím singlem "Everytime We Touch" ze stejnojmeného debitového alba. S tímto agresivním a energickým tanečním-pop beatem. Cascádin dramatický a vášnívý hlas přidal skvělí lesk celku vedle Djejů a producerů (Dj Manian a Yanou, kteří poskytují hudební pozadí). "Everytime We Touch" zapůsobil celostátně na CHR/popové rádiové stanici, to znamenalo vzestup nahoru v jejich playlistu (obvykle však taneční písně vysílané na tomto rádiu zaznaménávají velký pád dolů).

Přineslo to velký dopad i na všechna rapová a R´n´B rádia, včetně všech hudební posluchačů. "Myslím si že je úžasné, jak jsou tyhle písně populární hlavně v Americe" říká Němka s anglickým původem Cascada. "Je velkolepé jak to lidi spojuje. Zdá se, že se ztotožnili se slovy písní a cítí tyto písně stejně jako já. Představuji si anglickou mluvu jako výhodu pro opravdu srozumitelná slova, je to podle mě i snadnější zpívat! Ale nemůžu opravdu vysvětlit jak moc tyto songy přináší američanům potěšení. Jen vím, že toho miluju každou minutu!"

Producenti Yanou a Manian si první všimli píseně, originální od skotské zpěvačky Maggie Reilly a rozhodli se, že ji předělají. Vzali refrén ale změnili verzi a Cascada opravdu zosobnostnila tuto skladbu její hlasovou interpretací. Cacada, vlastním jménem Natalie Horler, narozená 23. srpna 1981 v Bonnu (Německo) s Anglickým původem.

Takže pro vysvětlenou "Jak se moji rodiče byli přestěhování z Anglie do Německa rok dříve, vyrostla jsem sťastně s nimi a svými dvěma sestrami a měla velmi anglické dětství. Moje matka Christine je učitelkou cizích jazyků. Můj otec David je Jazzový hudebník s WDR Big Band v Cologni. Ano samozřejmě jsem po něm zdědila svoji vášeň pro hudbu....
Cascada
Cascada

Cascada
Cascada

US5

21. února 2008 v 17:51
US5 - německo-americká skupina, kterou má na svědomí Lou Pearlman. Složil ji z vítězů televizní reality show "Big In America" Skupina adeptů a mladých chlapců se stále zužovala. Těch pár nejlepších poslali stanovat do lesa vyvíjet svůj talent a připravit se na šílenství, které se kolem nich strhne. Na každém německém billboardu v každé německé hitparádě se začali objevovat se svým singlem "Maria". Dostali ocenění od německého rádia Music Awards "Best Newcomer 2005" (Objev roku 2005).

"Tohle je poslední chlapecká skupina", říká Lou Pearlman, je pyšný na své muzikální imperium a úspěšné nahrávání. A proč Lou Pearlman zakládá jen chlapecké skupiny? "Bůh tvoří málo dívek a já budu vždy tvořit jen chlapecké skupiny. Pearlmanův mezinárodní úspěch založil popové skupiny jako Backstreet Boys, N*Sync, LFO a O-Town, abychom vyjmenovali alespoň některé. Pearlmanovi "chlapci" už prodali přes 65 milionů alb a s přidáním US5 mnohem více miliónů.

US5 se zkládá z: Michaela a Chrise (oba Němci), Jaye (Brit) a dvou Američanů - Richieho a Izzyho. Skupina nyní žije v Berlíně a pracuje s významným berlínským producentským duetem Mikem Michaelsem a Markem Dollarem z Triple M- Music. Michaels a Dollar se pyšní chlapci:" Každý z nich je velmi muzikálně i tanečně nadaný a společně jsou neporazitelní".

nový člen Vincent Thomas nahradil Mikel, protože odešel. Vincemu je 15.
US5
US5

Simple Plan

21. února 2008 v 17:48
Členové skupiny se spolu znají (až na Davida,kterého potkali později) spoustu let. A jak skupina Simple Plan Vznikla? Chodili spolu na střední školu. Tehdy měl Pierre a Chuck svou kapelu Reset se kterou se jim podařilo vydat desku. Chuck v ní vydržel asi tři roky, poté dal přednost škole, nicméně s muzikou koketovat nepřestal. Časem se dal dohromady s Jeffem a rozjeli nový projekt. Jenomže jim chyběl kytarista a zpěvák . Naštěstí byl Sebastien volný a bydlel nejblíž, a tak se rozhodli pro něj.V té době Pierre nebyl ve skupině reset spokojený a rozhodl se že z ní odejde.

Ale kam? No přece ke klukům do nové vznikající partičky! V Reset uprchlíka chvíli zastupoval David, ale i ten nakonec zběhnul. Sestava - Pierre,Chuck,Jeff,David a Sebastien byla kompletní ale chybělo jim jméno.To jim dalo sice zabrat ale i o jeho vzniku vyprávějí novinářům zábavnou historku. Už na střední měli plan že nechtejí skončit jako šedé myši někde v kanceláři nebo dělat něco co je nebaví. Naopak - toužili se skupinou jezdit po světě, koncertovat , získávat nové přátele. Byl to jednoduchý plán. A když se do puntíku splnil nebylo co řešit - pojmenovali se Simple Plan.
Simple Plan
Simple Plan
Simple Plan
Simple Plan
Simple Plan

Amaranth překlad

21. února 2008 v 17:37
Pokřtěný dokonalým jménem
Nedůvěřivý srdcem
Sám bez sebe

Válka mezi ním a dnem
Potřebuje někoho na koho svést vinu
Ve výsledku jen málo zmůžeš sám

Věříš, ale co vidíš?
Přijímáš, ale co dáváš?

Laská ho
Neslábnoucí déšť ve tvém srdci
Slzy sněhobílého smutku
Laská ho, ukrývajícího se laskavce
V zemi rozbřesku

Stranou od potulné smečky
V tomto krátkém okamžiku
Saháme po těch, kteří se odváží

Věříš, ale co vidíš?
Přijímáš, ale co dáváš?

(2x)
Laská ho
Neslábnoucí déšť ve tvém srdci
Slzy sněhobílého smutku
Laská ho, ukrývajícího se laskavce
V zemi rozbřesku

Sahající, hledající něco nedotknutého
Slyšící hlasy neslábnoucího volání

(2x)
Laská ho
Neslábnoucí déšť ve tvém srdci
Slzy sněhobílého smutku
Laská ho, ukrývajícího se laskavce

Anette Olzon

21. února 2008 v 17:34
Koníčky:
Cvičení, oblečení, čtení a dlouhé procházky v přírodě.

Hudební minulost:
Vyrostla jsem v hudebně založené rodině a od dětství jsem zpívala. Mamka mě také 8 let nutila hrát na hoboj! Jako dítě jsem neustále s mamkou a její skupinou jezdila na turné, někdy jsem s nimi dokonce zpívala na pódiu.

Od třinácti let jsem se začala zúčastňovat talentových vystoupení. V sedmnácti jsem vstoupila do své první opravdové skupiny; hráli jsme různé covery a všichni ostatní členové byli starší než já. Potom jsem hrála se skupinou jménem Alyson Avenue, nejprve jen jako zpěvačka ve studiu, později i jako hlavní ikona. Od roku 2000 jsme vydali dvě alba.

Ve dvaceti jedna letech jsem v Helsingborgu hrála hlavní roli v rockové opeře/muzikálu jménem "Gränsland". Poté jsem nastoupila do Balettakademien v Gothenburgu. Kromě toho všeho jsem za ta léta vystupovala i v jiných skupinách, zpívala ve sborech, pro různé projekty jsem nahrávala ve studiu a příležitostně jsem i zpívala na svatbách.

Nedávno jsem nazpívala duet s Michaelem Bormannem (bývalý zpěvák Jaded Heart) na jeho albu "Conspiracy". Za celou svou kariéru jsem zpívala téměř všechny hudební styly, které existují!

Zpočátku jsem chodila na lekce zpěvu na Kodaňskou hudební konzervatoř v dánském Helsingöru, kde jsem měla soukromého učitele. Dnes, kdykoliv je to potřeba, chodím na soukromé hodiny na hudební univerzitu v Malmö.

Vybavení:
Jakýkoliv mikrofon a sluchátka, které pro mě lidi z Nightwish týmu seženou.

Hudební vzory:
Dnes už nemám žádné skutečné "vzory", ale vzhlížím ke všem hudebníkům, kteří jsou skromní a příliš si o sobě nemyslí.

Vzory v životě:
Lidé, kteří jsou sami sebou navzdory tomu, co si myslí ostatní.

Životní filozofie:
Žijte naplno - lásku, smích i pláč prožívejte celým srdcem, život netrvá věčně...

Místo, které bys ráda navštívila:
Je jich tolik!! Laponsko, Austrálie, Nový Zéland, Island, Egypt...

Co tě rozesměje:
Spousta věcí... Je snadné mě rozesmát... Ale hlavně vtipné televizní seriály jako Jackass a Přátelé a samozřejmě Emppu a Ewo...

První nahrávka, kterou sis kdy koupila:
Jsem Švédka, takže úplně první bylo samozřejmě album od ABBY...

Čas na turné zabíjíš:
To uvidíme... Ale pravděpodobně to bude čtení, sledování filmů a hraní her.

Příprava na koncert:
Rozcvičuji si hlas a piju zelený čaj s medem. Vždy musím posledních deset minut před koncertem strávit sama, abych se pořádně soustředila, duševně se připravila a uvolnila se.

Nejpodivnější zážitek na turné:
Nemám takové vzpomínky jako kluci, protože jsem zatím koncertovala jen ve Skandinávii, ale pořád si pamatuji staré časy se svou první coverovou skupinou Take Cover, kdy jsme hráli na motorkářské akci někde na jihu Švédska. Měli tam striptérky a dav na mě křičel "Ukaž nám kozy" a tak podobně.

Po koncertě, kdy jsme si měli vyzvednout plat, se pár motorkářů pustilo do rvačky s kluky z naší kapely a my museli s plně naloženým autem a přívěsem odjet, jak nejrychleji to šlo. Byla jsem vyděšená... Brr...
Taky nám zničili jeden velký reproduktor, když do něj nalili pivo...
Grrr...

Nejhorší noční můra na pódiu:
Ztráta hlasu, to, že nebudu schopná odzpívat tak dobře, jak bych chtěla...

Oblíbená píseň Nightwish:
Všechny z nového alba, "Ever Dream", "Higher than Hope".

Nejhorší noční můra vůbec:
Ztráta hlasu a to, že by se mým nejbližším příbuzným nebo mým přátelům něco stalo.

Oblíbená kniha:
Mám spoustu oblíbených, ale zbožňuji knihy Paola, hlavně "Veronika se rozhodla zemřít". Taky se mi hodně líbili "Andělé a démoni" od Dana Browna.

Oblíbený nápoj:
Perlivá minerální voda s nějakou příchutí, vanilková vodka a jablečný mošt.

Oblíbené jídlo:
Spousta - čínská kuchyně, sushi, thajská kuchyně, mexická kuchyně...

Oblíbené zvíře:
Kočky a koně.

Oblíbený film:
"Titanik", "Gladiátor", "Statečné srdce" a spousta dalších...

Oblíbený televizní seriál:
Na televizi se moc nedívám, ale zbožňuju "Zoufalé manželky" a "Přátele"!

Nejhloupější otázka, kterou ti kdo položil:
Žádné hloupé otázky neexistují... Jestli totiž dotyčný opravdu chce odpověď znát, pro něj to hloupá otázka není.
Anette Olzon
Anette Olzon

O skupině + fotky

21. února 2008 v 17:30
Skupinu Nightwish, pocházející z finského městečka Kitee, založil roku 1996 klávesák a skladatel Tuomas Holopainen s vizí tvořit vlastní hudbu,nese pouze podílet na projektech a počinech ostatních kapel.Napsal píseň "Nightwish",požádal o spolupráci své dva přátele,zpěvačku Tarju Turunen a kytaristu Emppu Vuorinena,a v této sestavě nahráli téhož roku tří-skladbové demo,pojmenované po první písni jednoduše "Nightwish".
Kapele už potom nikdy nikdo jinak neřekl,takže si nakonec nechali tento název i jako jméno kapely.

Co se hudebního stylu týče,jejich hudba by se dala nazvat jako symfonický metal,ale kapela sama o sobě tvrdí: "Hrajeme melodický heavy-metal."

Rok po jejich založení dostávají smlouvu se známým finským labelem Spinefarm Records,přibírají do kapely bubeníka Jukku Nevalainena a vydávají své debutové album pod názvem Angels Fall First,ohlášené singlem The Carpenter, který se umístil v první desítce finské prodejnosti.
V roce 1998 kapela přibírá do sestavy ještě baskytaristu Samiho Vänsku (všechny basy na debutovém albu odehrál Vuorinen) a na trh přichází veleúspěšná deska Oceanborn,se kterou skupina vyráží na své první evropské turné.

Rok 2000 je ve znamení nového alba Wishmaster, které rockový magazín Rock Hard nazval albem měsíce a "Wishmaster Tour". Kromě rodného Finska navštívila kapela hlavně Jižní Ameriku a také Kanadu.
Po skončení turné Nightwish obdrželi zlatou desku za CD Oceanborn a singly Sacrament of Wilderness, Walking in the Air a Sleeping Sun.

Dalším projektem byl živý koncertní záznam, na jehož konci je skupině předána platinová deska za Wishmaster a zlatá za singl Deep Silent Complete. Následují další dvě alba - From Wishes To Eternity (onen koncertní záznam spojený s DVD) a "minialbum" Over The Hills And Far Away - vydaná roku 2001.

V květnu 2002 vychází velmi úspěšné cd Century Child, kterého se za dva týdny prodalo na 30 000 kopií. Skupina se díky němu poprvé dostává na první příčky finských tabulek singlů a alb,poprvé s pilotním singlem "Ever Dream".
Deska slaví stejné úspěchy ovšem i v zahraničí - například v Německu se vyšplhala až na 5. místo.
Vychází také - spíše dokumentární - dvd "End Of Innocence",kde leader kapely po všech těch letech odhaluje roušku tajemství všech vztahů a událostí v kapele natolik,že fanoušek může lehce pochopit,že všechno není tak růžové,jak se mohlo celou dobu zdát.Říká ale také,že situace se trochu zlepšila,když (právě ped Century Child) nahradil v kapele baskytaristu Samiho ošlehaný rocker z kapel Tarot či Sinergy Marco Hietala,který zvuk Nightwish obohatil v neposlední řadě také o "zlý" mužský vokálv,fungující nyní jako protiklad k tomu Tarjinému.

O dva roky později,2004,spatřuje světlo světa důležité album Once,které bylo všeobecně považováno za jakýsi mezník v historii kapely.V květnu Nightwish vyráží na "Once World Tour", které bylo zatím také největším v jejich historii (Byli "On Road" téměř rok a půl). Během tohoto turné stihlli odehrát na 150 koncertů po celém světě,navštívili i Austrálii, Japonsko,Řecko či Polsko,a nezapomněli dokonce ani na naší malou Republičku,kde se prezentovali na metalovém festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích.
I přes velký úspěch však turné neskončilo příliš vesele. Album totiž nebylo mezníkem pouze v hudební historii kapely,ale také v té personální; Po posledním koncertě,21.10.2005 v Hartwall Areeně v Helsinkách,obdržela zpěvačka Tarja od zbývajících členů skupiny dopis,ve kterém jí oznámili, že už ji ve skupině nadále nechtějí,kvůli jejímu přístupu jak ke skupině samotné,tak k fanouškům.Vše uvedli v otevřeném dopise,zveřejněném posléze i na jejich oficiálních webových stránkách.

Následující rok nebyl pro nikoho příliš veselým.Tarja se vydala na svou sólovou kariéru a začala se konečně plně věnovat opeře,kterou vedle Nightwish dříve chtě-nechtě trochu zanedbávala,a zbytek kapely si dal chvíli pauzu na své ostatní projekty,ale snad také trochu na urovnání si věcí v hlavě.
Když se tak stalo,mužské osazenstvo se znovu sešlo,aby prodiskutovali,jak to bude s kapelou dál.Skončit nechtěli a tak se dali do hledání nové zpěvačky.Šanci měla každá,která zaslala demo,bez vyjímky.Kapela vůbec nelpěla na zkušenostech v show businessu či klasicky školeném zpěvu,jakým vládla Tarja.
...A tak hledali a mezitím se dali do skládání nového materiálu pro chystané cd.

Nakonec,po více jak roce hledání,stresu,dotěrných novinářů,nejrozličnějších spekulací a tvrdé práci na písních pro nové album,Finové ale přeci jenom našli,co hledali; tou vyvolenou se stala usměvavá Anette Olzon,učinkující před Nightwish v ne zrovna známých Alyson Avenue,či pár cover kapelách v rodném Švédsku.

V tomto složení tedy Nightwish nahráli své nové,zatím poslední,album s názvem "Dark Passion Play",ohlášené 30.5.2007 internetovým singlem "Eva",z něhož veškeré utržené finance byli věnovány dětskému domovu.
Stejného týdne bylo také skrze oficiální internetové stránky kapely oznámeno jméno a informace o nové zpěvačce.

Druhým singlem z alba se stala píseň "Amaranth",ohlašující pomalu ale jistě i tolik očekávaný příchod vydání nového cd jako takového,plánovaný na 28. září 3007,po kterém se kapela hned vydává na turné,začínající 6. října v Tel Aviv v Izraeli.
Nightwish
Nightwish
Nightwish
Nightwish
Nightwish
Nightwish
Nightwish

Adam Levine fotky

21. února 2008 v 17:25
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine
Adam Levine

O skupině

21. února 2008 v 17:20
Původní jméno pětičlenné kapely znělo Kara's Flowers a své první album "The Fourth World" vydali v roce 1997. Album "Songs About Jane" produkoval Ron Cavallo (Green Day, Goo Goo Dolls, Alanis Morrisette atd.). Přestože deska vyšla již v roce 2003, teprve začátek roku 2004 znamenal pro Maroon 5 velký obrat. Kapela má nyní za sebou veleúspěšné evropské turné (jaro 2004), skvělé recenze a videa k singlům Harder To Breathe a This Love si vybrala do programu i stanice MTV Hits! Niní mají na kontě spustu hytů a nejnovější je Wake Up Call a Makes My Wonder.
Maroon 5
Maroon 5
Maroon 5
Maroon 5

Jing a jang

18. února 2008 v 20:30 Jing a Jang
Pojmy Jin a Jang jsou naprosto vlastní čínskému myšlení. Obě přírodní síly, mužská síla Jang i ženská Jin, vznikly z prajednoty (tachaj-ťi). Z jejich spojení vzniklo pět živlů, které zase stvořili deset tisíc věcí. Již v nejstarších čínských knihách Š' -ťing (Knize písní) a I-ťing (Knize proměn) se mluví a Jin a Jang. "Tady ono zastíněné, tam ono ozářené" (i Jin, i Jang) se píše už v Si-cch', krátkém pojednání připojeném k I-ťing. Rčení můžeme také přeložit podle časového sledu: "Nejprve stín, pak sluneční světlo". V Š'-ťing se se slovem Jin pojí myšlenka na chladné, chmurné počasí, zatímco Jang poukazuje na sluneční světlo a teplo.
Jang odpovídá nebi, jihu, císaři, draku a všem lichým číslům (také případně plnosti). Jin se srovnává se zemí, severem, chladem a se všemi sudými čísly (také případně s prázdnotou). Linie Jin jsou přerušované čáry osmi diagramů, linie Jang jsou nepřerušované. V krátkosti řečeno jsou (jak asi už každý ví) Jin a Jang dva protiklady, které se navzájem doplňují a tvoří dokonalý tvar - Kruh. Když pojmenováváme obě tyto přírodní síly musí stát Jin vždy na prvním místě, ačkoliv v běžném čínském životě je to naopak.
K lepšímu pochopení tohoto symbolu je důležité si uvědomit že se Jin a Jang neustále otáčí. Nemůžu zde vypsat plný význam tohoto symbolu, protože si myslím, že by bez potíží vydal na pořádnou knihu, ale jsem přesvědčen, že když se nad tímto symbolem kdokoli zamyslí tak přijde na spoustu dalších věcí, které zde nebyli řečeny.

Srdce na klíč

2. února 2008 v 14:40 Zamilované básničky pro kluka
Jak se ti do srdce vplížit,
porušit spolu zemskou tíži,
roztáhnout křídla za letu,
ke stratosférám novech světů...

Říkáš
to co po mě chceš ti nemůžu dát,
možná jednou
se tvoje oči ke mě zvednou...

Když srdce zamykáš
a klíč do studny letí,
jsem tady držím stráž,
až vylovit ho zachce se ti...

To co po mě chceš ti nemůžu dát,
říkal jsi jednou,
náhle semnou letíš nad vodopád
a vzášíme se ve dvou.
Jenom ve dvou...

Když srdce zamykáš
a klíč do studny letí,
jsem tady držím stráž,
až vylovit ho zachce se ti...=O*

Nezáleží,,,,,,

2. února 2008 v 14:39 Zamilované básničky pro holku
Nezáleží na kráse , nezáleží v ní
Nezíleží na váze ,nezaleží v ní
Nezaleží na věku , nezáleží v něj
Ať jste klidně o 6 let lásku plně přej.

Když přáti budeš ostatním
Možná nebude ti nej
I přesto koukej po očkáš.
Když milí budeš v ostatní
Lásky se též dočkáš.

Možná na kráse ti záleží
však ty to jednou pochopíš
možná také ne ale lásku plně uchopíš.

Já a Ty...

2. února 2008 v 14:38 Zamilované básničky pro kluka
Vzpomínám na ten večer když jsme se smáli
Společně jsme každý sobě propadali...
Vzpomínám na tu chvíli
...Jedinou krátkou...
Která už je za obrátkou...
Byl to moment nalité čisté číše
Byl to moment který jsme strávili tiše...
Vím že to bylo jen na jednou noc...
Ale nechalo to ve mě bezmoc...
Vím ,že už se to nebude opakovat
Ale chci ti za to poděkovat.
Chci říct že někdy doufám
že zas budem spolu ,ale to je zoufám...
Jedna noc ,jedna chvíle
splnila mé očekávané píle...
Aspoń na chvíli jsem si plnila sen
aspoň vím že to byl ten...
Který ve mě nechal krásu
a taky velkou spásu...
Moc dobře víš
že kdybys něco potřeboval tak smíš...
Smíš dojít a povědět mi
co se stalo a důvěřovat mi...
Ale zároveń nezapomeň...
Že si še mnou byl na chíli šťasten...
Ikdyž jsme ukončili oba 2 svým rozodnutím cesty
Neznamená že se nevrátíme do Novesty...

Placem

2. února 2008 v 14:37 Zamilované básničky pro kluka
Plačem a slza mi po lci pomaly steká
Plačem a hľadám môjho smútku vinníka
Plačem sama na okraji chodníka
Plačem a láska mi pomaly uniká
Plačem a smútok je môj nový pán
Plačem a zabúdam na to čo si mi dal
Plačem a zabúdam, že si ma možno miloval

Omluva?!!

2. února 2008 v 14:35 Zamilované básničky pro kluka
Už je to zas tady,

v hlavě mám zas ty zmatky.

možná se normální zdám

však já před něčím utíkám

bojím se že o vše příjdu

že strácím to co mám

Tak proč strach mám

a nepostavím se čelem ke svým obavám

Proč strach...neovládám ,stále ho mám..

Zase utíkám

je další den

a já zase obavy stejné mám

že vlastní vinou

a hubou línou....


tímto se všem omlouvám....


Už nejsem ta, co byla tu předtím

hodně jsem se změnila

a to už nezměním,

čas se vrátit nejde

na tom teď nesejde

protože pořád Vás v srdci mám..nosívám..

Omlouvám se za to

jak Vám stále ubližuju

Já si to neuvědomuju

je to jak nemoc

která rozežírá tělo tvé

měnící se ve zlé a zrůdné......

TAK CO DĚLAT MÁM???

VŠECH SE KOLEM PTÁM...

Milování

2. února 2008 v 14:34 Zamilované básničky pro holku
Když jsem tě prvně uviděl
tak jsem ti trochu záviděl
tvoje krásné oči
ze kterých se hlava točí


Chtěl bych ti dát lásku
a tím dal bych v sázku
svoje city zas
které těžko hojí čas


Kdybych tě teď miloval
mám strach že bych litoval
že to není snadné
nechat srdce chladné


Milovat či nemilovat
to mi nikdo nepoví
chybovat či nechybovat
však nebuďme bláhoví


Kdo nic neriskuje
ten nic neztratí
kdo nikoho nemiluje
zůstane sám na trati.

Vendulka aj.

2. února 2008 v 14:32 Zamilované básničky pro holku
Vendulka je moje láska,
Vendulka je moje strast.
Vendulka je moje kráska,
kvůli ní teď strácím hlas.

Miluju jí jako malej,
ale ona mě však ne,
radši bych teď ležel
mrtvej,nezáleží jí
na mne.

Žiju už teď jenom pro ní
už to není co to bylo .
Kvůli ní teď slzy roním,
Vendulka je všechno,
co mi ještě zbylo.

Už se těším do školy,
až jí zase uvidím.
Snad nemáme ůkoly,
pořád o ní tajně sním.

Byla dlouho nemocná,
dlouho jsem ji neviděl,
a těm co jsou s ní každý
den, jsem jen tiše záviděl.

Chtěl bych jí dát vše co
mám, dát jí vše a nebýt sám.

Já znám dívku jednu...

2. února 2008 v 14:31 Zamilované básničky pro holku
Já znám dívku jednu, co místo vlasů perly má.
Já znám dívku jednu, nebo se mi jen ve snech zdá?

Ne, je skutečná, krásná, je diamant co září.
Je pavučinou hebkou, je letním dnem v kalendáři.

Já znám dívku jednu, v jejíž náruči chci dál snít.
Je vločkou sněhu v lednu, již ve své srdce nechám vpít.

Je nekonečným obzorem, jež rozprostírá se mi v duši.
Je mému srdci ochozem, je zlatým šípem v amorově kuši.

Já znám dívku jednu, co je jak motýlek na špičce nosu.
V tichosti já do trávy si sednu a skřidélek jí setřu rosu.

Je věčností co trvá, když vše ostatní uchvátí čas.
Je jak písnička tklivá, co vryje se do srdce znovu a zas.

Já znám dívku jednu, jen nevím jak jí to říci mám.
Že se bez ní ani nehnu, že své srdce jí na dlaň dám.

Že je tím co tvoří růži, jejíž trny hladí mou tvář.
Že je tím co mi hřeje kůži, že je pro mne jak slunce zář.

Ty a nikdo jiný.....

2. února 2008 v 14:30 Zamilované básničky pro holku
Ty jsi nejkrásnější růže, která voní v zahradách.
Ty jsi zázrak který, stát se může jenom v dětských hrách.

Ty jsi den co s první hvězdou kráčí noci vstříct.
Ty jsi nejkrásnější kresbou, již se nedokáži zříct.

Ty jsi řeka co z hor stéká, co dává zemi pít.
Ty jsi maják v poušti světa co říká kudy jít.

Ty jsi radost v dětské tváři, když si s tátou může hrát.
Ty jsi úsměv, který září z očí toho, kdo má rád.

Zdál se mi sen

2. února 2008 v 14:29 Zamilované básničky pro holku
Zdál se mi sen,

že to byl její poslední den.

Vstala a chtěla jít,

nebavilo ji už na světě být.

Slzy pálily ji moc,

plakala dlouho, celou noc.

Chtěla dávat mi polibky na tváře,

srdíčko neosvítila jí záře.

Vzpomíná na časy, kdy jsme spolu byli,

lásku mezi sebou si zaslíbili.

To ona, zkřížila jí plány,

nikdy už nebude nežné milování.

Milovala mě moc,

víc než sebe,

víc než oblohu,

víc než jasně modré nebe.

Stála tam na mostu,

dívala se dolů,

už chtěla skoncovat

s představou: spolu!

Houkání sanitek, pištění kol,

nikdo nevyléčil její světabol ...

........

........

Když mě probudil tento hrozivý sen,

u postele jsem našel dopis na rozloučenou jen.