Už nejsme ani přátelé... jsme jen cizinci, se společnými vzpomínkami.

Povídky

6. května 2007 v 11:20 | lidé |  Erotické povídky
Chvění
Stojím před zrcadlem a kontroluji svůj zevnějšek. Ne že bych byla stoprocentně spokojena, ale udělala jsem, co jsem mohla. Za chvíli se mám setkat s mužem, kterého již delší čas znám, přesto ale vždycky cítím zvláštní napětí při setkání.
Vím, že mě bude vyhlížet a já se budu snažit přijít právě z té strany, kde to bude nejméně čekat. Mám štěstí, že na ulici je velký ruch a nemůže mě proto slyšet přicházet. Nevnímám lidi, kteří proti mně přicházejí a odcházejí. Moje mysl je zaměstnána tím, co se má za chvíli stát. Opět uvidím svého milovaného, budu si ho moci opět prohlížet a stále se divit všem výrazům jeho tváře a reakcím jeho těla. Jaké zvláštní kouzlo způsobí, že se vnitřně třesu. Ale ne obavami, spíše nádherným očekáváním, tou mocí přitahování opačného pohlaví, které už od pravěku lidi vzrušuje.
Vystoupila jsem z tramvaje a ještě musím projít podchodem u metra, abych ho znovu mohla spatřit. Již dopředu vím, jak se změní jeho obličej, až mě uvidí přicházet. Jeho tmavé oči se promění v nádherné lesklé a láskyplné body. A ten úsměv! Snad nikdy jsem neviděla krásnější!
Pomalu se k němu zezadu blížím, vidím jeho rozložitá záda a už předem se těším, jak zlehounka začnu zezadu líbat jeho šíji kolem dokola. Opravdu jen hodně zlehounka, aby jen tušil, že tohle si může teď dovolit opravdu jen jedna bytost.
Moje rty se už dotýkají zlehounka jeho kůže, pomalu od levého ucha. Cukl sebou a hned se otáčí. Už je to tady – vidím jeho tmavé oči, krásný úsměv. Tiskne mě k sobě a já zvedám svoji ruku k jeho krásným rtům a pomalu ukazováčkem přejíždím jejich hranu, než ho zlehka políbím. Cítím v ten okamžik jemné mravenčení po těle. Kde se to bere, že při dotyku s milovanou bytostí člověk prožívá tyhle neobvyklé pocity. Je to neopakovatelné a těžko popsatelné. Člověk se v ten okamžik cítí hrozně šťastný a je rád, že mu byl dán ten ohromný dar života, aby ho takovéhle okamžiky mohly potkat. Vidím, že mě také vítá rudá růže zabalená v hedvábném papíru.
Procházíme spolu mezi lidmi a oba víme, co bude tohle odpoledne následovat.
Ten týden odloučení, který jsme prožili udělal své. Pomalým krokem a za stálého
vyprávění, co kdo z nás prožil se pomalu blížíme ke známému domu. Myslím, že ani jeden z nás pořádně nevnímá povídání toho druhého. Určitě se oba zaměstnáváme v duchu těšením na to co prožijeme. Konečně jsme v teple domova. Okamžitě, jak zabouchnou dveře se líbáme. Růže v papíru klesá k zemi a je němým svědkem našeho vášnivého vítání.Jak ráda tě vidím a líbám. Vím, že teď se nějak přesuneme do pokoje a já , jak tě budu pomalu zbavovat částí oděvu a ty to rozhodně budeš dělat také. Víš, co mám ráda a nikdy neprotestuješ. Leháš si na širokou postel a necháš se mnou laskat tak dlouho, jak jen dlouho mi to bude dělat potěšení. Tvoje krásně rostlé tělo a svaly mě neobyčejně přitahují. Musím si tvého těla opravdu dosyta užít a ty to víš. Nic mi nedělá takové potěšení, jako začít od tvého obličeje tvoje tělo prohlížet rukama, kterými zlehounka přejíždím po tvé kůži. Někdy si připadám jako člověk, který je zbaven zraku a prohlíží hmatem neobvyklý předmět. Projíždím každou nerovnost a zaoblení a očekávám, že nenarazím na žádnou změnu.Tvé tělo znám dokonale. Přesto když mám možnost, prožívám to prohlížení znovu a znovu jako poprvé. Prohlížím si tvoji širokou bradu a soustředím se na tvůj krk. Vidím, jak na něm pulsuje tepna a také jak mu vévodí ohryzek, jeden ze znaků mužského těla. Nejen mé ruce, ale i můj jazyk musí tvé tělo ochutnávat. Cítím tu známou vůni tvé kolínské, která je už prostě s tebou spojena. Jemně přejedu jazykem tvůj krk a cítím tvoje zachvění, ale ležíš nehnutě a čekáš pokorně, co bude následovat, ikdyž už to také dobře znáš. Jsem ale ráda, že tě to těší jako mně. Moje ruka přejela tvá silná ramena a přes tvůj hrudník projíždím středem těla. Tuto cestu objevuje i můj jazyk. Vidím, jak středem tvého těla je nízká prohlubeň, jakoby cesta která vede k tvému břichu. Tvoje hruď se teď tím směrem také znatelně zužuje. Tvoje kůže je všude hladká a jakoby bez poskvrnky. Byl ti dán velký dar, vypadat jak vypadáš. Někdo při tvém vytváření si usmyslel, že ti dá do vínku hodně pěkných věcí, které jsou pro druhé lidi jen snem a neponechá na tobě nic náhodě. Vážím si nejen toho, jak vypadáš, ale i jaká povaha ti byla k tvému tělu dána. Není to ani přehnaná domýšlivost a přílišné sebevědomí, které by zcela určitě patřily takovéto bytosti. Je to spíš laskavost, porozumění a tolerance.
Zaměřuji se tedy na tvé ploché břicho, od kterého vede zarostlá úzká cestička směrem dolů. Vidím tvé přivřené tmavé oči, které mě občas pozorují a cítím také tvůj zrychlený dech. Vím, že moje dlouhé prohlížení a přejíždění rukou tvého těla i jazykem je pro muže asi náročné. Zvlášť když se také zaměřuji na tvoje slabiny, které pomalu jazykem projíždím. Nevynechám jediné místo a neošidím ani jednu stranu. Vidím už tvoje velké vzrušení a těší mě to. Rád by sis také hrál s mým tělem, ale zatím ti to neumožním. Tvoje tělo mě zatím stále inspiruje. Vím, co máš rád a proto ti to pokaždé poskytnu. Patřím k těm lidem, kteří raději svým blízkým hodně dávají než od nich berou. Vím, že za chvíli to ale bude opačně. Budu to já, kterou budeš laskat na celém těle a já ti za to budu oplácet sladkým šeptáním, jak tě zase ráda vidím a jak jsem se této chvíle nemohla dočkat. Budeš mě za ta slova pokaždé líbat a ucítím také tvůj jazyk v mých ústech. Jak je možné, že to, co už jsem mnohokrát zažila a cítila, mě s tebou nezevšední a pokaždé se na to těším. Ani vlastně nevím, jak se stalo, že teď jsem to už já, kdo je laskán. Jak krásně to umíš. Nikdy předtím mi to nepřipadalo tak krásné, jako s tebou. Chci tě vidět přitom, jak se mazlíš s mým tělem, chci vidět, jak se snažíš poskytnout mi různé rozkoše před tím, než se budeme milovat. Nebude to jen takové pomíjivé nic, kterých se prožije mnoho, ale bude to zážitek, ke kterému se oba v duchu budeme mnohokrát vracet a zase se na něj těšit. Vím, že už nemá smysl nic oddalovat a proto ti říkám, že to, na co se oba těšíme je právě před námi. Cítím, jak se nade mnou opíráš o lokty a já tě pomalu a lehce líbám, kam jen dosáhnu. To tělo, které jsem před chvíli prohlížela svýma rukama a jazykem teď cítím na svém těle a čekám na ten tvůj první pohyb, pomalý a soustředěný, abychom oba vnímali ten průnik do mého těla. Je to jako poprvé a ty cítíš slabý odpor. Brzy je překonán a následuje čas plný slastných okamžiků, kdy se ubezpečujeme o vzájemných citech a prožitcích. Tyto okamžiky kdy od tebe slyším krásné věty a je mi příjemně, budou korunovány vzájemným zastavením času v prostoru, kdy nic kolem nás nebude existovat, jen my dva, dvě bytosti, které se někdy náhodně potkaly, protnuly své životy, ty okamžiky, kterých se už nikdy nezbavíme a poneseme si je ve svých myslích do budoucna.
Děkuješ mi a líbáš mi ruce, hladíš mě po vlasech a já vím, že teď jsem opravdu šťastná, právě teď a tyhle malé krůpěje, které jsou tak pomíjivé, jsou vlastně to, proč tady asi vlastně žijeme a proč známe okamžiky štěstí. Jsou to tato malá nic jdoucí v různých nepravidelných intervalech naším životem a my se na ně pak můžeme těšit.
Doprovázím tě ke dveřím a zase se loučíme. Nejsem ale smutná, protože vím, že jsem prožila šťastné chvíle, které nejsou dopřány každému a jsem ráda, že se vůbec staly. Také vím, že to nebude dlouho trvat a ty zazvoníš zase u mých dveří…..
Ráno vycházím z domu a vidím tvoje stopy ve sněhu, jak se ode mě vzdalují. Ty, který jsi již tak tak daleko jsi mi tu zanechal svoje otisky bot, abych věděla, že nic, co se včera stalo nebyl sen, ale skutečnost a že někdo, kdo tudy prošel, na mě určitě myslí a je stále se mnou. Z některého otevřeného okna je slyšet tichá melodie, která se s námi včera dělila o naše prožitky. Při těchto vjemech se mým tělem opět rozlévá jemné chvění.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 martina martina | 2. února 2009 v 18:15 | Reagovat

NECHCETE TĚCH POVÍDEK TAM DÁT VÍC JÁ TO MÁM VŠECHNO PŘEČTENÝ

2 Evelína Evelína | 16. července 2009 v 10:54 | Reagovat

Tato povídka se povedla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama